Pleasure
V aréně se pohybuje několik koní s nastrojenými jezdci. Všichni jedou po obvodu jízdárny, stejným chodem, stejným směrem. Z hlasatelny se občas ozve pokyn (např. "krok, prosím!") a všichni jezdci přejdou do požadovaného chodu. Sledujeme disciplínu western pleasure.
Na první pohled vypadá disciplína velmi jednoduše. Pro vyznavače klasické drezury navíc velmi podivně vzhledem k chodům, které jsou zde předváděny, nehledě na způsob vedení koně. Mimo to čím důležitější soutěž, tím víc připomíná jízda módní přehlídku. Jezdci i jezdkyně sladí barvu svých košil či třpytivých blůzek s podsedlovou dečkou, koně mají nalakovaná kopyta, olejíčkem obtažené oči a nozdry, v srsti i ocasu se třpytí nastříkaný lesk. K tomu jezdci nasadí při vjezdu do kolbiště profesionální úsměv, z něhož musí být každému jasné, že sedět právě na tomto koni je přeci potěšení.
Co se tedy v této disciplíně posuzuje a hodnotí?
V první řadě je to pohyb koně. Ve všech chodech by mělo být vidět, že jízda na koni je pro jezdce pohodlná a pro jezdce není obtížné pohyb vysedět. Předváděné chody v pleasure mají nižší akci, která dodává pocit měkkosti chodu.
Během celé jízdy by měl kůň působit uvolněným dojmem. Tomu by měla odpovídat i pozice hlavy a krku. Přílišné natažení hlavy dopředu i přehnané sebrání jsou chybou.
Ideální pleasure kůň se musí nechat za všech okolností snadno ovládat. Tato schopnost je demonstrována jízdou na volnějších otěžích. Pleasure kůň je dobře ovladatelný na delších otěžích ve všech chodech i ve skupině cizích koní, musí ihned reagovat na přání jezdce změnit chod nebo směr jízdy, při zastavení klidně stát a s volnější otěží na přání jezdce i zacouvat. Ruce jezdce by se neměly vzdalovat příliš od přední rozsochy sedla, ideálně by se neměly vychylovat od hrušky do stran o více jak 10 cm.
V neposlední řadě musí být kůň v dobré fyzické kondici. Pleasure má být soutěž hezkých, zdravých koní, na kterých je radost jezdit. Vychrtlý kůň, který působí zanedbaným dojmem, nemá šanci na dobré umístění.
Pro rozhodčího je tato disciplína velmi náročná. Musí vypsat umístění všech jezdců, kteří se soutěže účastní, tedy stanovit u celého startovního pole pořadí, jak který kůň šel "pleasure" stylem, případně s přihlédnutím k chybám, kterých se kůň nebo jezdec během soutěže dopustili.
krok (walk)
Při chodu krokem by neměl kůň spěchat. Lepší je volné tempo, avšak kůň by neměl by působit dojmem, že se loudá. Krok by měl mít pravidelný nohosled, krk má být nesen přibližně v úrovni hřbetu, hlava mírně před kolmicí. Kůň by měl být pozorný, připravený ihned splnit přání jezdce. K ideálu patří i nastražené uši ukazující pozornou živost koně. Při projíždění obratu by se měl kůň mírně ohnout ve směru jízdy.
Základní chody ideálu western pleasure nejsou příliš prostorné. Nohy vykračují s malým úsilím, zadní nohy běžně nedošlapují ke stopě předních nohou. Pokud by byl žádán prodloužený krok, neměl by kůň změnit rychlost, ale zprostornit více chod.
Ve western pleasure jsou všichni jezdci v aréně zároveň. Rozhodčí hodnotí chody jednotlivých koní a stanovuje pořadí, porovnává, nakolik se shoduje každý kůň s ideálem, i jednotlivé koně v aréně navzájem.
Krok by měl být během celé soutěže stále stejný, tedy bez ohledu na to, jak dlouho a jakým chodem se před chvílí jelo. Dobré změny chodu dělají z koně vítěze.
Hodnocení v pleasure se odvíjí od toho, jakým způsobem se kůň pohybuje, a jak ochotně přijímá pokyny jezdce. Právě změny chodů a projíždění rohů prozradí nejvíc.
klus (jog)
Jog - uvolněný klus
Musí být klidný, uvolněný a kůň by v něm měl být dostatečně aktiví. V soutěžích jezdec ze sedla nevysedává.
Trot - klus
Tempo je vyšší než v jogu a jezdec ze sedla vysedává do rytmu chodu koně.
Hlavním kritériem hodnocení ve western pleasure je kvalita chodů. Klus musí být pravidelný, rozumné délky odpovídající rámci koně. Klus musí být pohodlný pro jezdce, mělo by být vidět, že je snadné jet v plném sedu, a to i v prodlouženém klusu. Tomu napomáhají ploché chody.
I v pomalém tempu musí být zachována pravidelnost nohosledu, diagonální končetiny se musí pohybovat zároveň. Přestože pleasure klus je velmi pomalý chod a nohy nemusí vyšlapovat daleko, musí být zachován plynulý dopředný pohyb. Chody nemají působit vynuceně, kůň by měl jít požadovaným chodem ochotně, bez výrazného pobízení nebo brzdění.
Určitou výhodu zde mají dlouhonozí lehčí koně, u nichž pohyb s nízkou akcí obzvlášť vyniká.
Koně by se měli nechat snadno vést na přiměřeně dlouhých otěžích s lehkým kontaktem. Otěže mohou být lehce prověšené, pokud je zachována ovladatelnost koně. Příliš volné otěže neumožňující okamžitou kontrolu nad koněm jsou považovány za chybu.
I v klusu platí, že krk má být nesen uvolněně v přirozené poloze, což je přibližně na úrovni hřbetu. Temeno hlavy má být přibližně v úrovni kohoutku, nebo mírně nad kohoutkem.
Pro rozhodčího western pleasure znamená v krátkém čase porovnat chody všech koní v aréně.
Další chybou je nesení hlavy příliš nízko. Při posuzování přílišného snížení hlavy se díváme na úroveň kohoutku a špiček uší. Pokud kůň nese hlavu tak, že špičky uší jsou trvale pod úrovní kohoutku, hrozí mu diskvalifikace. Rovněž hlava za kolmicí je chybou.
Lehké ohnutí v zatáčce ve směru pohybu platí i pro klus. Stočení do směru oblouku ukazuje poddajnost a lehkou ovladatelnost koně.
Určovat konečné pořadí koní ve western pleasure znamená neustále srovnávat ideál s koňmi v aréně i jednotlivé koně mezi sebou. V první řadě se hodnotí způsob, jakým se kůň pohybuje, přiblížení k ideálnímu nesení krku a hlavy a také celkový dojem ovladatelnosti a snadné jezditelnosti. Na následujícím snímku toto srovnání vychází lépe pro ryzáka.
Představte si jízdárnu, na které se vyskytuje zhruba dvacet koní. Pohybují po obvodu, stejným směrem, cválají. Sedíte na svém koni, v ruce máte lehce prověšené otěže. Kůň pod vámi cválá v pravidelném, pomalém tempu, připraven takto cválat třeba dalších pět koleček, nebo přejít do kroku nebo klusu, případně prodloužit cval, a to okamžitě, jak byste mu k tomu dali pokyn. Nezmění tempo, ani nesklopí uši, přestože těsně kolem něj právě procválal rychlejší kůň. Máte pod sebou zkrátka dobrého koně, kterého je radost jezdit. To je western pleasure.
Cval (lope)
je chod, který prozradí, zda je kůň opravdu vhodný pro western pleasure. Kůň nesmí spěchat, přestože se pohybuje v poli cválajících koní. Musí si udržovat své tempo, nenechat se ovlivnit koňmi, kteří jsou okolo.
Přílišná rychlost je nežádoucí. I v případě prodlouženého cvalu je důležité, aby kůň zachoval rozumné tempo.
Pravidelnost chodu, jemnost na pobídky a celkové nesení těla jsou důležitělší než samotná rychlost. Přesto právě důraz na pomalost chodu dovedla disciplínu western pleasure v nedávné době do krize. Koně se pohybovali takřka na místě, místo cvalu předváděli "kulhání na 3 doby", kdy si k udržení rovnováhy v požadovaném nohosledu vypomáhali výrazným kýváním hlavy až téměř k zemi. Tomuto extrému se nyní pravidla brání hned dvěmi opatřeními - jednak je řečeno, že jedině cval s dopředným pohybem bude považován za cval, dále je možné požadovat po koních prodloužený cval (ten se v tomto zvláštním stylu pohybu zkrátka předvést nedá) a také je možné diskvalifikovat koně, který nese hlavu příliš nízko.
Ve western pleasure se po koních nikdy nežádá kontracval. Cval na špatnou nohu je chybou, která však nutně nemusí vést k vyřazení koně z boje o přední umístění. Rozhodně působí lépe, když jezdec koně ihned zbrzdí a nacválá na správnou nohu, než když obcválá dvě tři kolečka na špatnou a čeká, až se bude rozhodčí dívat jiným směrem, aby koně za jeho zády stáhl do kroku nebo klusu a znova nacválal. Podobné je to také v případě, kdy kůň křižuje. Větší chybou než cval na nesprávnou nohu je však ztuhlost, nepravidelnost chodu, nebo třeba úprk koně, byť na správnou vedoucí nohu. V případě, že jdou dva koně na podobné úrovni, je to však velká chyba, která rozhodne ve prospěch koně, který se jí nedopustil.
I ve cvalu platí, že krk by měl být nesen v přirozeně nízké pozici (jako prodloužení hřbetu), s hlavou mírně před kolmicí.
změny chodu
Kůň ve western pleasure musí být připraven kdykoliv nacválat i přejít ze cvalu do klusu nebo kroku.
Během jízdy také musí jezdci volit vhodnou strategii pohybu podle schopností svého koně. Nevýhodou je, pokud se více jezdců seskupí do jednoho místa arény. Jezdci u stěny tak hrozí, že ho ostatní koně mezi sebe "zavřou" a nebude pak schopen například ihned nacválat, zejména pokud tempo jeho koně je mírně vyšší než koní, kteří jedou před ním. Proto je výhodnější, když se jezdci rovnoměrně rozptýlí po stěně arény. Je-li některý kůň rychlejší, měl by se pohybovat spíš po vnitřní části obvodu arény. I v případě, že je kůň pomalejší, ale hrozí mu, že by se zapletl mezi více koní, může si strategicky zkrátit obvod jízdárny například brzkým zatočením z dlouhé stěny.
Zejména během změny chodů a při projíždění oblouků je znát, jak prostupný a ohebný je který kůň. Kůň by neměl jít do zatáčky po pleci, s hlavou natočenou jinam než je směr pohybu (například bělouš v popředí).
Chybou je také přílišné ohnutí koně. Záď nesmí vypadávat ven.
Do ideálu snadno jezditelného pleasure koně zapadá i podmínka, že kůň musí umět v naprostém klidu stát. A to i tehdy, když právě obcválal několik koleček po jízdárně, právě se vedle něj zastavil hřebec, říjící klisna nebo jen neoblíbený soused z vedlejšího výběhu, nehledě na rušivé elementy běžně na závodech přítomné.
Kůň by měl stát s nohama v zákrytu, s hlavou stále v úrovni kohoutku, uvolněně, klidně, ale stále soustředěný na další pokyn jezdce. Pokukování po sousedech zde není žádoucí.
Pokud je po jezdcích žádáno, aby se seřadili vedle sebe na středu jízdárny, měli by stát rovnoběžně se stěnami (kolmo na stěnu, proti které stojí rozhodčí). Křivé postavení (následující obrázek) jednak nepůsobí dobře - ukazuje, že kůň není natolik ovladatelný, aby se nechal přesně navést na místo a tam v klidu postát - a také dává nevýhodnou pozici pro předvedení pěkného rovného zacouvání, které často na požadavek klidného stání navazuje.
Mezi nejčastější chyby u couvání patří odmítání couvání (jezdec by rád zacouval, ale kůň pořád "pěkně" stojí a nic ho nevyvede z klidu), křivé couvání, rozložené, loudavé couvání (kůň posune jednu nohu dozadu, dlouho nic, pak další nohu...), nedobře působí také projevy odporu koně, otvírání huby apod.
Naopak dobře působí, jestliže kůň na jemnou pomůcku rovně a plynule zacouvá a nakonec zůstane stát stejně vyrovnaně a pozorně jako před zahájením couvání.
Couvání je často posledním kamínkem, který rozhoduje, zda se přikloní rozhodčí k lepšímu nebo horšímu umístění u přibližně stejných výkonů koní. Proto může být právě pěkné zacouvání tím, co jezdci pomůže se lépe umístit, naopak hodně křivé nebo neochotné couvání může jezdce shodit i o několik příček níž.